Na počátku byl internet I
Z dlouhé chvíle jsem občas chodívala na chat a krátila si večery psaním s lidmi, které jsem vůbec neznala a vždycky to skončilo jen pokecem a popřáním hezkých snů.
Jenže jednoho včera nemělo zůstat jen u písmenek. Psala jsem si s Pavlem a zaráželo mě, že naše psaní nebralo konce. Musím říct, že v tom byl hodně dobrej a já po pár dnech zatoužila toho člověka poznat o mnoho víc než jen jako pisatele. Taky mi hodně imponovalo, že byl stejné znamení jak já a měla jsem tušení, že bychom mohli být dobrými přáteli.
Psali jsme si ještě pár dní a on navrhl, že bychom se mohli sejít. Nechtěla jsem mu dávat plané naděje, takže jsem mu rovnou napsala, že jsem ještě pořád vdaná a navíc mám postižené dítě.
Myslela jsem si, že potom mi psát už přestane a už se mi neozve. Opak byl pravdou a on mě chtěl poznat snad ještě víc. Nevím, co mu na mě připadalo tak zvláštního nebo co ho ke mně táhlo.
Pamatuji si zcela přesně ten den, kdy jsme se poprvé viděli a on byl vyplašený jak kuře. Já na tom nebyla o mnoho lépe, ale alespoň jsem dokázala říct pár odlehčujících vět, abych zmírnila tu nervozitu a napětí.
Toho dne jsem se probudila do slunné soboty a nedokázala myslet na nic jiného než na to, že dnes poznám toho člověka z internetu. Bylo, to hrozně zvláštní, protože přes psaní přece jen toho druhého nevidíte a máte jistou jakoby ochranu tím, že toho druhého nepoznáte úplně a můžete se skrývat za mnoho podob. Jenže když se s někým setkáte, všechna statečnost zmizí a vy nevíte, co si ten druhý o vás vůbec myslí. Měla jsem z toho hodně rozporuplné pocity.
Měli jsme sraz v 15h na hlavním nádraží a já už od 13h řešila, co si mám vzít na sebe a hrozně jsem se klepala. Jenže jsem nechtěla vypadat jak „puberťačka“ a tak sem se rozhodla, že na schůzku půjdu.
Nachystala jsem sebe i Káje a vyrazily jsme. Bylo ten den hodně teplo, ale nebyl úplný pařák. Vzala jsem si na sebe nové květované šaty a doufala jsem, že mi zvýrazní poměrně štíhlé nohy a zakryjí větší prsa a zadek. Kvůli pohodlí jsem nosila baleríny a hlavně kvůli tomu, že jsem nebyla zrovna menšího vzrůstu.
Po cestě na šalinu se mi v hlavě honila spousta myšlenek a jedna z nich byla, že bych měla Ludvíkovi konečně říct, že jsem myslela vážně, že s ním nechci být a že bych mohla být s malým v jeho druhém bytě, abych to měla blíž do školky i do práce. Jenže stále nebyl doma a já tušila, že v tom není jenom práce.
Káje se mi podařilo od té doby, co jsem věděla, že má autismus dost zklidnit a koupila jsem mu ještě na tenhle rok golfový kočárek na cesty do města a hlavně se mi hodil, když jsem jej vezla kamarádce na hlídání.
S Pavlem jsme se domluvili, že pojedeme do Mariánského údolí. Zdálo se mi to nejvhodnější, když se Kája ještě vozil v kočárku a navíc měl rád kačeny, které jsme sem občas chodili krmit s Lucií. S tou jsem se teď vídala častěji, protože mi domluvila brigádu a střídali jsme se spolu v květinářství.
V šalině se mi začali potit ruce. Za dvě zastávky jsme měli vystupovat. Měla jsem hrozný strach a trému. Tak už jsme tady! Když šalina projížděla kolem hodin u šalin tak sem jej zahlédla. První čeho jsem si všimla, bylo, že má hezkou modrou košili a vypadá velmi slušně. No tak třeba to nebude taková katastrofa…
Pokusila jsem se o úsměv, jenže vznikl pouze křečovitý výraz vzdáleně připomínající úsměv. Musela jsem rozhýbat svaly v obličeji a pomalu jsem se blížila k Pavlovi. Neviděla jsem mu pořádně do obličeje, protože měl sluneční brýle.
Snad mě pozná. Jako poznávací znamení jsme si daly oranžový kočár.
„Ahoj tak já jsem Pavel“koukal na mě a usmíval se. Musím říct, že mi byl dost sympatický, ale teda s tou voňavkou to nemusel tak přehánět. Nicméně i tak mi hrozně voněl a navíc se holil. Ludvík se holil nanejvýš jednou za týden a nevoněl se vůbec.
„Ahoj Lenka a tohle je Kája“představila jsem nás. V hlavě se mi honilo, že bych měla něco říct, ale prostě jsem byla příliš strnulá a doufala jsem, že nervozita brzy opadne a rozmluvím se.
Tak, sem jen zeptala:„Tak půjdeme na šalinu? Jak jsme se domlouvali do toho Mariánského údolí?“
Usmál se a odhalil mi přitom mezeru mezi zuby a já si pomyslela, že je to zvláštní, když je mu teprve dvacet osm a už mu trhají zuby. Jak se později ukázalo tak mu narostl zub dovnitř pusy a proto to vypadalo, že zub nemá.
„Jo jasně jdeme“ nedokázal ze sebe dostat víc slov. Když jsme spolu jeli v šalině tak jsem se rozhodla, že si ho prohlédnu podrobněji.
Co mě zaráželo, bylo, že strašně moc švidral a kmitali mu občas oči a tak si často nasazoval sluneční brýle. A taky to, že se dost vyhýbal dívání do očí. Později jsem se dozvěděla, že má oční vadu a proto si oči musí více chránit před sluncem.
Kája se na Pavla zvědavě koukal a evidentně se mu líbil, což pro mě bylo dost překvapující, protože Kája nikdy neměl moc rád chlapy.
„Kdopak to s námi jede, Kájo? To je Pavel …“pečlivě mě poslouchá a tváří se důležitě. Nakonec se usmál a pochlubil se řádkou bílých zoubků jako perličky.
„No Pavle řeknu ti, že psaní ti jde teda líp než mluvení, jsi nervózní?“ zakřením se a snažím se odlehčit hustou atmosféru. Tak snad už něco řekne a nenechá mě v tom.
„To máš pravdu…no to teda jsem a pořádně!“vyhrkne a široce se na mě usměje. Všimnu si, že má na zubu něco červeného, ale nic mu neřeknu.
Zbytek cesty už ani jeden z nás nepromluví ani slovo. To se však změní, když vystoupíme z autobusu. Měla jsem se víc navonět. I přesto, že není moc vedro tak jsem zpocená. Snad ke mně nebude moc čuchat.
„Jak ti mám říkat? Leničko?“ ptá se a vypadá to, že už ho přešla ta tréma. Tlačím před sebou kočárek a Kája v něm spokojeně křoupe oplatek a popíjí džus.
„Ne tak ne, nemám ráda, když mi tak někdo říká…normálně Lenko…“odporuji mu a oddychuji si, protože jsme konečně navázali konverzaci.
„Tak jo, Leni, můžu vzít ten kočárek? Ještě nikdy jsem nevezl dítě…“ opatrně se mě ptá a spatří můj překvapený výraz v mé tváři.
„Tak jo…zkus to, pozor ať Káje nevyklopíš…“půjčuji mu kočárek a jsem zvědavá, jak si s ním poradí.
„Jde to dobře…víš, že se mi hrozně líbíš?“ sděluje mi a zkoumavě si mě přitom prohlíží.
„Co prosím?“ šokovaně vyhrknu a málem zakopnu o kámen.
„Ty si teda dobrej, známe se teprve pár minut a ty už mi říkáš takový věci…“vykoktám ze sebe a utírám si rukou zpocené čelo.
„No neříkám nic, co není pravda…a máš krásnýho kluka!“usměje se a pokračujeme dál v cestě. Bylo krásný slyšet tyhle slova zvlášť, když sem je nikdy neslyšela od Ludvíka a tenhle kluk to sypal rovnou z rukávu. Připadala jsem si, jak najednou jako kdybych plula na obláčku.
Dana Špačková
Jak příliš neutrácet?
Tuhle otázku si jistě pokládá spousta z Vás. Rodiny, které mají doma navíc postižené dítě nebo pečují o postiženého, to nemají jednoduché. Nevím, proč si často široká veřejnost myslí, že máme něco extra.
Dana Špačková
Na počátku byl internet II
Protože je tahle kapitola moc dlouhá, tak jsem si rodzdělila na dvě části. Pěkné čtení!
Dana Špačková
Jak to může dopadnout, když máte doma postižené děťátko
K tomuto článku mě inspirovala internetová diskuze s rodiči, kteří mají doma postižené dítko. Před všemi maminkami z této nejmenované stránky hluboce smekám a doufám, že jim tento článek zpříjemní večer.
Dana Špačková
Kdo má právo soudit matky?
Taky to by mě moc zajímalo. Jsou to snad naše maminky? Kamarádky? Babičky? Nebo snad náš partner, tatínek, dědeček? Sociální pracovnice nebo soudce (soudkyně)?
Dana Špačková
Starosti a radosti
V této kapitole nahlédnete do života s autistickým dítětem. Přečtete si, jaké to je být doma s Kájem a jaké starosti a zároveň radosti se řeší, když se zrovna rozvádíte.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Sudetští Němci na sjezdu pochválili dialog s Čechy. Zahráli i českou hymnu
V sobotu, na druhém dni sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL), které zastupuje zájmy...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Rakouské Zelené do eurovoleb povede mladá aktivistka. Je nezkušená a lže, zní
Lídryně kandidátky rakouské vládní strany Zelení do Evropského parlamentu Lena Schillingová se od...
Nehoda kamionu na osm hodin zastavila provoz na D35 u Olomouce
Kvůli nehodě kamionu byla dnes časně ráno uzavřena dálnice D35 u Olomouce-Nemilan ve směru na...
Zkraťte si čas v kuchyni: Vyhrajte kořenící pasty od Podravky
Zrychlete vaření s kořenícími pastami Podravka Natur. Usnadní a zjednoduší přípravu pokrmů, protože zeleninu nemusíte čistit ani krájet, ale...
- Počet článků 23
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1283x
Vdala jsem se ve svých 19 letech a nyní se ve svých 23 letech rozvádím.
V současné době se pokouším napsat knihu a zakouším všechny možné nástrahy života.